Zpráva obsahuje externí obrázky, kliknutím na tento odkaz je zobrazíte.
Český stát bere lidem děti jen proto, že jsou chudí!
prehraj správu mp3
"Chtěla bych zbourat mýtus, že v dětských domovech kančí děti, které jsou týrané nebo zneužívané," prohlásila před časem Věra Bechyňová, která už sedm let vede Střep, občanskou společnost na pomoc rodinám, které mají problémy a hrozí jim odebrání dětí. „Podle mé zkušenosti jsou to pouze tři čtyři procenta odebíraných dětí." Podle aktivistů ze Střepu dnes úřady zabavují děti sociálně slabým rodinám - chudým lidem, nezaměstnaným, kteří se dlouhodobě pohybují na hranici životního minima. Takto si zcela zbytečně a nepochopitelně český stát vychovává budoucí kriminálníky a teroristy. Zajímá to někoho? Zajímá to vás?
"Pozor, sociálka jde," ozývá se chodbou ústeckého činžáku posté, co jeden z nájemníků zahlédl, že po setmělých schodech stoupají neznámí lidé. Muž s knírem v bytě v prvním podlaží se s vyděšeným výrazem v očích chápe prvního, co je po ruce, a s násadou od smetáku běží ke dveřím. Nejmladší dítě začíná plakat a tiskne se k mámě. Ta je nervózně hladí po vlasech a cosi křičí na nezvané hosty. Těžko se tomu přivítání divit. Stejně nečekaně jako dnes novináři se totiž před časem objevila v bytě rodiny Kocajových sociální pracovnice a exekutorem a pod záminkou zdravotní prohlídky odvlekla jejich tři děti rovnou do dětského domova. Teprve po dvou letech odloučení se rodičům podařilo získat děti zpět i s oficiální omluvou: Promiňte, vzali jsme vám je kvůli hloupostem. Takovýto případ ale není podle odborníků ničím výjimečným. Ze čtyř tisíc dětí odebraných tady každoročně rodinám jich naprostá většina ztrácí domov pro nic za nic - jen kvůli chudobě a bezmoci svých rodičů.
Trochu srovnat do řady
K tomu, aby se zdejší rodina dostala do hledáčku sociálních pracovnic, stačí někdy málo. V případě Kocajových z Ústí nad Labem stačilo bydlet na „špatné" adrese v romské čtvrti Předlice a být bez práce. "Protože pobíráme dávky, přišla se k nám podívat paní ze sociálky jestli máme jídla pro děti," vzpomíná paní Kocajová na důvody první návštěvy sociální pracovnice Martiny Šípavé. „Taky kontrolovala, jestli jsme si nekoupili nějaké drahé věci, když žijeme z podpory". Pár měsíců po této návštěvě tři nejmladší děti Kocajových - Martin (9), Lukáš (8) a Radek (10) - onemocněly a byly týden doma. „Najednou se tu objevila ta naše sociálka znovu, tentokrát ještě s nějakým pánem, a řekli nám, že vezmou děti k doktorovi na prohlídku," vzpomíná pan Kocaj na událost z dubna roku 2002. "Říkali jsme jim, že to není potřeba, že děti na kontrolu vezmu já nebo žena. Ale oni opakovali, že je tam musí vzít bez nás. Byli jsme z toho zmatení a nevěděli, co dělat, ale mysleli jsme, že na to mají právo, tak jsme je nakonec poslechli. Kluci se oblékli, šli jsme s nimi k autu, ani nastoupili a odjjeli." Dvě hodiny nato přišla za rodiči policie s listem papíru, na kterém stálo, že jejich děti byly na předběžné opatření odvezeni do Liberce do diagnostického ústavu. "Vůbec jsme nechápali, co se stalo," říká pan Kocaj. "Jeli jsme za nimi. Kluci z toho byli vyděšení. Nikdy totiž nebyli bez nás. Ale nevěděli jsme, co jim máme vlastně říct, jak je uklidnit." Brzy poté soud zpečetil rozhodnutí sociálky. „Ocitli se ve vážném ohrožení příznivého vývoje z důvodu častých absencí ve škole, vulgárního chování ve škole i na ulici a zanedbávání péče ze strany rodičů," říká stručný rozsudek. A přestože o pár řádek dál stojí, že děti nosily od lékaře nebo od rodičů omluvenky a že otec při odebírání dětí plakal, soudkyně Václava Horáková vyřkla nad malými kluky ortel: odebrat rodičům na neurčitou dobu. „Nikdo nám neřekl, co máme dělat, aby nám děti vrátili," říká paní Kocajová. "A ta sociálka, která je sebrala, se tady po tom už vůbec neukázala. Tak jsme se aspoň snažili za dětmi jezdit, jak jen to bylo možné. Doufali jsme, že když uvidí, že za dětmi jezdíme, tak pochopí, že je máme rádi a že je chceme zpátky." Ale věci se pohnuly až před před půl rokem, když se do případu vložilo nové vedení sociálního odboru po zaniklém okresním úřadu. „Podle mého mínění došlo v tomto případě k jasnému pochybeni. Děti byly Kocajovým odebrány kvůli hloupostem," říká Jana Pittnerová, nová vedoucí sociálně právní ochrany dětí na městském úřadě v Ústí nad Labem. „A my se teď snažíme tu chybu napravit "
Martina Šípová, která děti rodině odebrala, už na úřadě nepracuje a nechce se ke svému zásahu vracet. „Bylo špatně už to, že jsem vůbec začala dělat sociální pracovnici," říká. „Byla to náročná práce, na kterou jsem asi nestačila, a taky jsem po roce odešla, ale nemyslím si, že bych něco udělala špatné. Prostě tak se to dělalo. Ale dnes už v tom nepracuji, tak se mě to už netýká."Autorka konečného verdiktu, soudkyně Horáková, trvá na tom, že chybu neudělala. „Potřebovali trochu srovnat a neučit se povinnostem," vzpomíná na děti Kocajovy „A ústav jim v tom pomohl."
Zatím se podařilo vrátit zpátky do rodiny dvě děti, třetí by se mělo z dětského domova vrátit do městce. „Vzali nám všem skoro dva roky života. Ale proč?" ptá se sama sebe pořád paní Kocajová. "Neřeknu, kdybychom je bili nebo byli hladoví. Ale nic takového - my je máme rádi, do školy jsem jim vždycky dělala svačiny a doma jsme měli uklizeno. Tak proč?"
Moc - nebo pomoc
Případ rodiny Kocajových dokládá skutečnost, na kterou už před pár lety začali upozorňovat někteří odborníci, a dnes se k nim přidávají další. Ročně putuje kolem čtyř tisíc zdejších dětí z rodin do ústavů a třetina z nich tam pak stráví více než čtyři roky života. Odborníci ale upozorňují, že většina dětí tam vůbec nemusela skončit. "Chtěla bych zbourat mýtus, že v dětských domovech kančí děti, které jsou týrané nebo zneužívané," prohlásila před časem Věra Bechyňová, která už sedm let vede Střep, občanskou společnost na pomoc rodinám, které mají problémy a hrozí jim odebrání dětí. „Podle mé zkušenosti jsou to pouze tři čtyři procenta odebíraných dětí."
Podle aktivistů ze Střepu dnes úřady zabavují děti sociálně slabým rodinám - chudým lidem, nezaměstnaným, kteří se dlouhodobě pohybují na hranici životního minima. "Taková rodina ale potřebuje pomoc, a ne represi," říká Bechyňová. A právě o to se snaží Střep: u sedmdesáti procent děti, jejich rodiče se na sdružení obrátili, se podařilo zvrátit návrh na ústavní výchovu. „Snažíme se pracovat s celou rodinou, organizujme pro ně terapie, probíráme s nimi jejich problémy a pomáháme v tom, co nezvládají," popisuje paní Bechyňová práci organizace, na kterou se obracejí buďto sami zoufalí rodiče, anebo soudci před rozhodnutím o dalším osudu dítěte. Práce s rodinou má nejen viditelný efekt, ale je i mnohem levnější. Jen pro srovnání - zatímco za pobyt jednoho dítěte v ústavu zaplatí stát v průměru 250 tisíc ročně, Střep potřeboval na práci s rodinou jednoho klienta něco málo přes 4 tisíce za rok. K názoru, že některé děti jsou odebírány zbytečně a že místo odebírání děti je třeba rodinám pomáhat; se připojil i úřad ombudsmana. Tam zatím řešili dohromady patnáct případů odebrání, z nichž, podle ombudsmanovy zástupkyně Anny Šabatové, ani k jednomu nemuselo dojít - kdyby sociálka rodinám pomohla. "Problém vidím i v tom, že pracovnice, které mají pomáhat, mají zároveň nad svými klienty moc," říká Anna Šabatová. „Mnohdy proto zvolí místo pomoci - která je náročnější a zdlouhavá - represi a dítě z rodiny odeberou. A soud většinou návrh sociálky už automaticky posvěcuje." Rodiče se proti odebrání dítěte nemohou odvolat; jediný, kdo může dát návrh soudu na zrušení ústavní výchovy, je opět sociální pracovnice.
Vytrhni a uteč
Pokud se rodiče odmítnou dítěte vzdát, přicházejí na řadu tzv. soudní vykonavatelé, kteří mají za úkol dítě z rodiny unést. Celkový počet těchto zákroky nikdo centrálně neeviduje, stejně jako jejich vykonavatele. U každého soudu však mají přehled, kolik dětských „exekucí" bylo v jejich obvodu provedeno. Například ve třech pražských obvodech - čtvrtém, jedenáctém a dvanáctém - bylo v průběhu minulého roku takto odebráno 48 dětí. V tomto regionu pracuje i Jaroslav Prokeš, který za svoji dvanáctiletou kariéru v branži odebral kolem čtyřiceti dětí. „Nejčastěji odebíráme děti ze sociálně slabých rodin - často z rodin, kterým jsme třeba už odebírali nějaký majetek. S týráním se setkáváme minimálně. Občas mi tedy běží hlavou, zda to není zbytečné, ale věřím pracovnicím ze sociálky, že vědí, proč to dělají," říká pan Prokeš. "My si o tom můžeme myslet cokoli, ale nic nezmůžeme - jsme jen vykonavatelé a naše práce není soudit, zda je to potřeba." Jak dělat tu práci, jak se chovat vypjatých situacích - v tom soudní vykonavatele nikdo neškolí. „Jediné školení, které jsem kdy dostal, bylo od zkušených kolegyň ze sociálky. Radily mi: Prostě musíš vytrhnout dítě z náruče a rychle s ním utéct," říká pan Prokeš.

pozn. redakce: OSUD.cz a naše duchovní skupina Blaník se angažovali před cca 2 lety v případě "státního únosu" Půlnoční bouře (1, 2, 3). Tenkrát to dobře dopadlo, holčička, kterou maminka "pouze" nechtěla nechat očkovat, se vrátila za několik dní domů, protože média vyvinula silný tlak na státní úřady. Je to asi 14 dní, co přivedli rodiče malou Bouřinku, ze které se mezitím stal pěkný čertík a je hodna svému jménu, málem to tu zbořila, ukázat do mé redakce. "Jsme stále terčem šikany, jen proto, že chceme žít jinak," zpochybnili tvrzení o tom, že žijeme v právním a vyspělém státě.
Tisíce dalších podobné štěstí jako Bouřinka nemají... a tak, jak říká v dnešním rozhovoru Vlasta Marek, vyrobíme tímto způsobem každý rok tisíce dalších budoucích zločinců a teroristů. Je důležité vědět, že občané jsou v dobrých rukou, je důležité vědět, na co jdou naše daně.
Co když vám média a volení zástupci lžou? Co když ti, kteří některé občany terorizují, sedí spíše na státem dobře placených místech ministerstev, sněmoven, hejtmanství a městských úřadů ? A budou tam sedět i nadále, dokud občané sami nezjistí, kým vlastně jsou a nevyhlásí "boj proti státnímu terorismu". Ale asi vás to zatím příliš nepálí, že...? Vaše děti to, konec konců, nejsou. Ale co když to jsou právě ty děti, které jednou právě vás nebo vaše dítě okradou, nebo dokonce zabijí při jednom z teroristických útoků? Pak to bude proto, že jste mlčeli v době, kdy jste měli mluvit, nebo křičet

hvezdaXY 7.1.2014 11:42:51
Také bych chtěla poděkovat otci Liborovi Halíkovi že nás celý minulý rok
informoval o důležitých dění kolem nás.
Poděkovat mu za všechny informace o proroctvích, která čekají nekající lid.

Všechny tyto informace o proroctvích byly výzvou pro všechny, abysme
vykročili na cestu Boží.

Děkuji Ti ,Všemohoucí Otče nebeský ,za Tvého služebníka Libora Halíka.
Požehnej mu v jeho životě i celé jeho ctěné rodině. Amen!

hvezdaXY 7.1.2014 11:46:05
Otec Libor Halík jako jediný zde vystupoval s odkrytou tváří a svojim jménem. Bůh mu žehnej a posiluj v jeho další službě Božímu lidu.

Také zde měl mnoho nepřátel z nichž vynikal uživatel Miros/Monk,Hekla,bratr,Jovana/,
na každém kroku dávaly na vědomí svou nenávist vůči jeho osobě.

Dle §4 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném od 1.1.2014 je za zboží považováno lidské tělo a části lidského těla.

"(2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí
a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,
b) právo stavby,
c) živé zvíře,
d) lidské tělo a část lidského těla,
e) plyn, elektřina, teplo a chlad."

Zdroj: 235/2004 Sb., Zákon o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném k 1.1.2014 | Fulsoft - Zákony, judikatura a literatura 2014
Copyright © Verlag Dashöfer, nakladatelství spol. s r. o.

Za to se modlíme!

V žádném případě nesmí být tento zločinný zákon schválen i za cenu, že z centra EU za to bude Česko postiženo různými sankcemi. I za cenu, že vy osobně budete zbaveni poslaneckého mandátu a perzekuováni.
Čeští poslanci, buďte stateční! Staňte se v této historické situaci hrdiny, a ne zrádci národa! Kéž v Česku zvítězí zdravý rozum a svědomí!

To jsou přímo ďábelské paragrafy nového Občanského zákoníku od 1.1.2014. To je otrokářský systém!!! § 872 Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte. § 873 Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856, především práva dát souhlas k osvojení. § 874 Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.

"...Paragraf 798 v sobě skrývá veliké riziko zneužití. Do této doby bylo zprostředkování osvojení výhradně záležitostí krajských úřadů, které tuto činnost vykonávaly zdarma a zprostředkování osvojení za úplatu bylo vždy stíháno trestním zákoníkem s horní sazbou 10 let odnětí svobody. Zde je nový občanský zákoník v rozporu s trestním zákoníkem. Který z nich bude platit?..."

Nedošlo při schvalování občanského zákoníku k nějaké změně? Podle toho, co je uvedeno zde:
www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
zní § 798:
"Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk."

Jako problematické bych spíš viděl ustanovení týkající se zbavení rodičovské odpovědnosti - je to dáno velice obecně:

§ 870
Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.

§ 871
(1) Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
(2) Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.

§ 872
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte.

§ 873
Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856, především práva dát souhlas k osvojení.

§ 874
Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.