Libor Halik

Dítě Ježíš jim nosil do vězení jídlo, které neubývalo - Pražské Jezulátko!

Pražské Jezulátko a další vyobrazení Dítěte Ježíše (1. část)
-Je jisté, že se do Prahy dostalo ze Španělska. Po smrti chotě darovala Polyxena sošku v roce 1628 klášteru bosých karmelitánů při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze se slovy „Dávám vám to, čeho si nejvíce vážím ze svého majetku. Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede.“.... V roce 1647 se před ním modlil i sám císař Ferdinand a jako projev vděčnosti daroval kostelu čtyřicet velkých voskových svící. 4. dubna 1655 se konala korunovace Jezulátka. Nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic nechal pro tuto příležitost vyrobit zlatou korunku osazenou drahými kameny a perlami.
.....Snad nejznámějším španělským Jezulátkem je Svaté Dítě z Atochy. V městě Atocha se nacházela poněkud neobvyklá socha Panny Marie s Ježíškem, neboť Děťátko, které Madona držela na rukou, bylo ve skutečnosti samostatnou soškou. Díky tomu mohlo být Jezulátko sundáno a přinášeno k nemocným či umírajícím....Atocha padla ve třináctém století do rukou muslimů. Mnoho mužů bylo tehdy uvězněno, přičemž muslimové jim nedovolovali žádný styk s rodinou. Výjimkou byly děti do dvanácti let, a právě ty nosily svým otcům a příbuzným do žaláře jídlo. Osamělí nešťastníci museli hladovět, protože jim muslimové odmítali dávat potravu. Prosili tedy Pána Boha o pomoc, a najednou je začal navštěvovat krásný chlapec, který jim v noci nosil jídlo a vodu. Chlapec byl oblečen jako poutník, v jedné ruce držel košík plný chleba a v druhé hůl, na jejímž konci byla zavěšena tykev s vodou. Vězni záhy zjistili, že ať už jich jedlo, kolik chtělo, z košíku chleba neubývalo, a pomalu tušili, co je onen chlapec zač. Někdo si navíc v kostele všiml, že sandály na nohou Božího Děťátka jsou špinavé a ošoupané. Nahradili je tedy jinými, ale za čas vypadaly stejně jako ty předchozí. Řadu zázraků Děťátka z Atochy za vlády Maurů (muslimů) popsal osobně král Alfons X. Moudrý ve svých Cantigas („Zpěvech“). Žádné jiné kroniky se bohužel nedochovaly, stejně tak zmizela původní soška Malého Poutníka, a nikdo už neví, kdy k tomu vlastně došlo. „Bylo to někdy dávno…“ Martin R. Čejka více na: Pražské Jezulátko a další vyobrazení Dítěte …
901