Velké akademie rabínů v Babylonu formulovaly tisíce nových zákonů, přičemž farizejové, kteří zabili Ježíše Krista, zůstali nepřetržitými vládci judaismu. Farizejové zasadili svou ústní tradici do babylónského Talmudu, který je napsaný zvukovou tradicí, zatímco Ježíš ostře kritizoval tuto tradici. Talmud odhaluje, jak hluboko izraelská náboženská praxe se změnila, a pomáhá nám pochopit základ pro Ježíšovy negativní popisy farizejů. Ježíš farizeje popsal jako pokrytce a děti pekla, slepé vůdce bojující s hrobem plným kostí mrtvých lidí, a dokonce je označil jako “děti svého otce ďábla”. Talmud potvrzuje Kristova slova, například traktát Sanhedrin obsahuje rozsáhlou pasáž popisující právo farizejů zabít kohokoli, pokud tak učinili nepřímo. Farizejové také zabil Krista prostřednictvím manipulace s Římany. Dnes potomci farizeů tvrdí, že římská vláda je odpovědná za Kristovu smrt, nikoliv židovský národ.
Talmud je náboženský text judaismu, který obsahuje pasáže týkající se sexuálních praktik. Kristus označil farizeje za cizoložníky a talmud má tolerované mezery ohledně cizoložství. Podle něj není trest za cizoložství aplikován na sex s nezletilými nebo manželkou nezletilého. Talmud také obsahuje pasáže, které podporují svádění nezadaných dívek nezákonně od rodičů tzv. služebných. Farizeové věřili, že znásilnění ve zvrácené formě je mimo jurisdikci zákona. Ve skutečnosti bylo normální znásilnění trestné, ale sexuální zvrácenost byla běžnou praxí. Mnoho rabínů, včetně Simeona ben Johaje, se zastávalo těchto praktik. V současnosti je v Izraeli uctívána památka Simeona ben Johaje, který byl jedním z nejuznávanějších rabínů. Tato historie ovlivnila judaismus.
Tiše jsem sledoval tvůrce tohoto chaosu. Jejich nesmyslná slova ukazovala na jejich zvrácené myšlení a nerespektování lidských práv. Jedním z nich byl Simeon ben Johaj, který tvrdil, že sex s dětmi je povolen. Ve svých písemných dílech se zmínil o tom, že s dívkou mladší tří let je dovoleno uzavřít sňatek s knězem, a že při souloži s malou dívkou to není nic tak vážného jako strčit prst do… Podobně bylo i s malými chlapci, kteří byli považováni za nepodstatné. Farizejové taktéž tvrdili, že nemusí zasahovat do utrpení ne-Žida, ačkoli Kristus v příběhu o dobrém Samariťanovi je popisuje jako svéprávné fanatiky. To vše bylo za účelem zachování jejich názorů na boha a království. Tento pohled však byl zastaralý, protože Bůh již nevidí rasové rozdíly mezi lidmi. Považování Kanaánců za nepřátele a jejich vyhlazení bylo z této perspektivy nesmyslné.
Talmud, který byl konečně sepsán téměř pět století po Kristu, je kritický až vražedný ve svém postoji k pohanům. I když by se mohlo zdát, že pochopení talmudského pohledu na pohany by mělo být možné najít přímo v talmudu, je rychle zjištěno, že to není tak snadné. Proto je nejlepším způsobem, jak získat přehled o tom, co talmud obecně učí, konzultovat židovské encyklopedie, které poskytují přesné shrnutí stovek rabínských výroků o tématu. V těchto encyklopediích je zjištěno, že vyšší společenský postavení je přisuzováno pouze Izraelitům, kdežto pohany nezařazují mezi lidi, ale spíše mezi barbary. Pohané jsou proto považováni za bližní někoho jako Žida. Tento přístup je založen na přesvědčení, že pohanské zákony jsou příliš hrubé a neumožňují vzájemnost, takže nežidé jsou navždy pod úrovní Židů.
Pohané byli vykázáni ze země a zbaveni majetku a práv. Všemohoucí nabídl tóru i pohanským národům, ale když ho odmítly, odebral jim právní ochranu a vlastnická práva a převedl je na Izraelce. Talmud zakazoval děti nebo potomky pohanů a pohany považoval za zvířata bez práv před židovským soudem. Talmud byl nepřátelský vůči pohanům a prosazoval jejich zabití. Zatímco židé v talmudu byli chváleni a vznešení. Kristus a rabíni se shodují na tom, že děkovali Bohu, že nejsou jako pohané. Zde je zjevný antagonismus mezi talmudem a Ježíšem.
Talmud útočí na Ježíše Krista a zesměšňuje ho. Talmud popisuje Marii, matku Ježíše, jako ženu, která se pářila s tesaři, což z ní dělá podle Talmudu nevěstku. Talmud také tvrdí, že Ježíš byl nepřítelem židovstva a že byl potrestán čtyřmi druhy smrti – ukamenováním, upálením, stětím a uškrcením. Talmud zmiňuje také to, že Ježíš je nyní v pekle, kde je potrestán vroucími výkaly. Ježíš prý mluví z pekla a radí lidem, aby především žehnali Židům a nikomu jim neubližovali. Křesťané jsou označováni jako následovníci falešného proroka Ježíše a talmud tvrdí, že si také zaslouží smrt. Celkově text shrnuje stanovisko Talmudu, který zesměšňuje a odsuzuje Ježíše a křesťanství.
Pohan, který dodržuje sobotu, by měl dostat smrt. Svědectví křesťana nepřijímalo židovské soudy jako důkaz. Pokud izraelita našel něco, co patřilo křesťanovi, nesměl mu to vrátit. Farizeové prostřednictvím talmudu předali židům etiku, která podporovala bigotnost a izolaci. Avšak dělali ještě horší věc a vyzývali k pronásledování. V 11. století byli obyvatelé Babylonu unaveni nespravedlností a nepoctivostí židů a vyhnali je na západ, kde se stali součástí naší víry. Museli studovat Bibli a Tóru, což vyjadřovalo židovský národ jako jedinečný lid knihy, který nejenže znal knihu, ale i ji uměl číst. Schopnost klást otázky byla tradiční v židovských komunitách a nikdy se neoznačoval konec poznání ani pravda. Výměna mezi velkými učenci a studenty nikdy neskončila, což vedlo k rozšiřování a rostoucímu poznání. Když se zdi ghetta zhroutily, explodovala tato kultura. Stejná tradice a kultura jsou stále součástí nás a jsou hluboce zakořeněny v naší kultuře, myšlení a tradicích. Boj Izraele je také naším bojem, jsme sjednoceni a nebudeme odrazeni nebo zaplašeni.
Nenávistná a urážlivá vyjádření, nejen vůči židům, ale komukoliv obecně je nepřijatelné a škodlivé. Nejedná se o obsah, který by měl být jakkoliv podporován, ale naopak se díky němu raději poučit. Je důležité si být vědom vše svým činů i slov, které chceme zvolit, a respektovat ostatní lidi a jejich náboženské přesvědčení, pokud jsou v souladu s dobrem, neboť špatné skutky, skutky neplodné ze tmy je přínosné v pravdě odhalovat. Nediskriminujeme a nepodporujeme žádnou formu nenávisti ani antisemitismu a vyvarujme se všeho špatného, opovrhování Písma svatého, lhostejnosti, svárů, dohad, pomlouvání, zákeřných polopravd a dvojsmyslů a lží.
