"Vakcíny nakažené potraty jsou přímou spoluprací se zlem." Přepis kázání biskupa Athanasia Schneidera 21. června 2021 ve vídeňském Karlskirche ( video s českými titulky)
Pochválen buď Ježíš Kristus!
Moji drazí bratři a sestry v Pánu.
Papež Jan Pavel II. formuloval tuto větu: „Zachraňte nenarozenou lidskou bytost před hrozbou narozené lidské bytosti, která si myslí, že se smí dotknout a zabít život dítěte v lůně.“

Prostřednictvím legálního potratu se lidstvo dostává do situace. stavu, ve kterém se dělí na dvě třídy: narozené a nenarozené, přičemž třída narozených ničí třídu nenarozených a využívá je ve svůj prospěch.

Stav společnosti je utvářen především jejími zákony, ne tak soukromými preferencemi jednotlivců.

Nesmíme zapomínat, že morální význam jednání je v našem případě ovlivněn i stavem společnosti, která nás dělí na narozené a nenarozené a v níž jsou nenarození podřízeni narozeným.

Rozšířený názor, že na držení a používání buněčných linií z potratů není nic špatného, pochází také z ignorování dopadu tohoto principu této falešné dvoutřídní společnosti.

Dnes závazek chránit nenarozený život dosáhl nové historické a kvalitativní fáze. Jde o odsouzení zvěrstva, kterému se dosud nevěnovalo málo pozornosti, totiž strašlivého fetálního průmyslu a obchodu s tkáněmi a buňkami potracených, tedy zavražděných nenarozených dětí.

Jakékoli použití vakcín nebo léků, které má za následek zničení životů nenarozených dětí nebo marketing jejich částí těla, nás přivádí do přímé spolupráce se zlem, přináší nám přímý zisk z těchto zlých činů – právě proto, že takové vakcíny/léky, navzdory jejich tvrzení, že jsou dobří, jsou již ve svém přístupu morálně chybní.

Přínosu, který lze očekávat od krutostí poskvrněných drog a vakcín pro zdravotní prospěch dokonce milionů lidí, je ve skutečnosti dosaženo prostřednictvím mučení a utrpení nenarozených dětí.

Pokud se v dnešní době již stalo módou, například ve veganském hnutí, požadovat tzv. circlety-free foods, anglicky: circlety-free foods, Medicines, Vacs and cosmetics - tedy produkty, které jsou osvobozeny od krutosti o co víc by měli křesťané protestovat proti lékům a vakcínám, které jsou spojeny s krutostí páchanou na nenarozených dětech?

Je čas požadovat léky a vakcíny bez krutosti.

Dnes musí být obrana lidského života také snahou proti těm praktikám a strukturám, které redukují nevinný život na sklad náhradních dílů biologického materiálu, který lze použít pro experimentální a výrobní procesy.

Především je to kulturní válka.

Jde o to nejjasnějším způsobem odmítnout kulturu touhy, která vidí lidi v jejich prenatálním životě jako dostupné pro jakýkoli účel, dokonce i jako spotřební materiál.

Ivan Karamazov v Dostojevského románu „Bratři Karamazovi“ klade fatální otázku – citát:

„Řekni mi přímo, volám ti, odpověz mi. Představte si, že byste sami mohli postavit budovu lidského osudu s konečným cílem učinit všechny lidi šťastnými, dát jim mír a mír, ale k tomu by bylo nevyhnutelně nutné mučit malou bytost, jako je to dítě, které se bije do hrudi. s jeho pěstmi, s jeho nespravedlivými slzami -- souhlasil byste, že se za takových podmínek stanete stavitelem takové budovy? Mluv a nelži.“ (Dostojevskij)

Dnes se nám často říká, že abyste celou věc vyhráli, musíte dělat kompromisy, že musíte jít s proudem.

Novodobý apoštol Vídně a patron Vídně svatý Clemens Maria Hofbauer může být pro nás všechny příkladem toho, jak se má v takové situaci zachovat pravý katolík.

Jako mladý student teologie slyšel Clemens od svého profesora tato slova: „Musíme jít s proudem, jinak zůstaneme pozadu, jinak budeš později kázat do prázdných lavic.“

Potom Clemens vstal a řekl: „Plavou jen zbabělci. s proudem. Žijeme v době, kdy život podle evangelia vyžaduje, abychom plavali proti proudu,“ řekl mladý Clemens.

Jindy student Hofbauer řekl: „Pane profesore, to, co jste právě řekl, není katolík.“ A pak vstal a odešel z posluchárny. Studenti jeden po druhém také opouštěli přednáškový sál a profesor stál před prázdnými lavicemi.

Tehdy stejně jako dnes bylo katolíkům řečeno, že se musí trochu podvolit, aby o celou věc nepřišli.

Mnozí ve společnosti i v církvi se fixují na časné a ignorují to nejdůležitější – totiž věčný život.

Člověk si chce užívat současného pozemského života bez problémů tím, že se bude věnovat umění kompromisu.

Lidé, a zejména mladí lidé, kteří dnes nezištně a nekompromisně pracují na ochraně nenarozeného života a proti sériovému zneužívání částí těl a buněk zavražděných dětí, by se neměli vnímat jako malá izolovaná skupina. Ne, nejsme sami.

Jsme napojeni na velký řetězec katolíků, kteří měli ducha víry a odvahu vyznání od počátku Církve až do konce světa.

Na příkladu sv. Clemense Maria Hofbauera vidíme, že je to tentýž duch, kterému vzdoroval ve své době a kterému musíme vzdorovat i my dnes.

Náš boj včera nezačal. Je součástí zlatého řetězu, který začal ve staré smlouvě a bude trvat až do konce časů, zvláště v dobách, jako je ta naše, kdy se vše zdá ztraceno.

Žijeme ve světě rozděleném na způsob života a způsob smrti.

Způsob smrti je tento: narozený člověk se podřizuje nenarozenému člověku pro svůj vlastní prospěch.

Ale cesta života je tato: narozený člověk neochvějně a odhodlaně chrání nenarozeného člověka i ke své vlastní škodě.

Ke které kultuře chceme patřit? S čím se ztotožňujeme?

Ježíš řekl: „Co prospěje člověku, když získá život, ale ztratí svou duši?“

Bůh s láskou vložil každého člověka, i toho nejmenšího a nejkřehčího, do jeho ruky a do jeho srdce, jeho božského srdce, v prvním okamžiku. jeho existence v lůně Otcovo srdce, napsáno - i ty nešťastné nenarozené děti, které jsou zabíjeny krutým způsobem a jejichž části těla a buňky jsou zneužívány k lidským experimentům ve stylu lidských experimentů k výrobě léků a vakcín a dalších věcí a k obchod.

Rádi bychom uzavřeli následujícími slovy ze žalmu 139:

"Ach Bože, ty sám jsi stvořil mé nejhlubší nitro,
utkal jsi mě v lůně mé matky.
Děkuji ti, že jsem byl tak úžasně a úžasně zformován v lůně mé matky.
Vím, to určitě: Vaše díla jsou úžasná.
Moji členové před vámi nebyli skryti, když jsem byl formován, pracoval jsem v skrytu, v hlubinách země.
Když jsem byl ještě bez formy, tvé oči už mě viděly, ó Bože.
Ve vaší knize jsou všechny zaznamenány, dny, všechny mé dny, které již byly vytvořeny, když žádný z nich ještě nebyl.
Jak drahé jsou mi tvé myšlenky, ó Bože, jak nesmírná je jejich hojnost.
Kdybych je chtěl spočítat, jsou početnější než písek.
Probouzím se a stále jsem s tebou, Pane.“

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, Amen.